Je to jen kytice.

Máme to v rodině.

Lásku ke květinám jsem zdědil po rodičích a prarodičích. I když nevěřím tomu, že pro řemeslo se musí člověk narodit, musím přiznat, že květinářem jsem se rozhodl stát v osmi letech. Úplně vážně. Není tedy divu, že jsem nakonec obor floristiky (a estetiky) vystudoval a rozhodl jsem se otevřít si vlastní floristický ateliér. Ten je pro mě dodnes symbolem tvůrčí svobody a toho, že je možné úplně všechno.

O kytkách dnes přemýšlím od rána do večera. I po celém dni v ateliéru mi udělá obrovskou radost nový květ nebo výhonek jedné z mých pokojovek. Floristou jsem. A vždycky budu.

Řemeslo a umění.

Když jsem ateliér otvíral, věděl jsem, že není prostor na žádné kompromisy. Vybral jsem si cestu propojení přesné floristické techniky s autenticitou a přirozenou krásou materiálu, se kterým pracuji a rozhodl jsem se nakupovat květiny pouze v Evropě abych nezatěžoval životní prostředí. Splnil jsem si tak svůj největší sen a postupně si uvědomoval, že skutečné floristické řemeslo se neskrývá za pódiem floristických soutěží nebo ve výstavních vitrínách. Skutečné řemeslo je tady. Na Starobrněnské 20, v centru města, které mě nikdy nepřestane bavit a mezi lidmi, které mám nejraději.

Jen kytice.

Několik stonků květin svázaných pevně k sobě, aby v sobě ukryly všechnu tu krásu přírody. Aby řekli beze slov miluji tě, děkuji, vážím si tě. Naše kytice jsou součástí vašich životů, pozvání na první rande, žádost o ruku před rodiči, pak taky na svatbě, při prvním výročí nebo při narození dítěte.