Naše kořeny.

Jablečný kompot

Naše rodinné zahradnictví vzniklo na základech ovocného sadu, který založil můj prapradědeček po první světové válce. Jako válečný dezertér se nemohl normálně zaměstnat a proto se rozhodl začít živit zemědělstvím. Moje rodina tehdy začala pěstovat ovoce, zeleninu a chovat hospodářská zvířata. Na místních trzích a sezónních jarmarcích prodávali jablka, kdoule, dýně i vajíčka, cokoli co se jim v rodinném hospodářství dařilo pěstovat.

Z vyprávění mých prarodičů (kteří hospodářství převzali) si pamatuji příběhy o tom, jak se každý rok setkala celá rodina, aby pomáhala sklízet ovoce. Babička vařila ve velkém kotli na dvoře guláš a jako dezert se podával čerstvý jablečný kompot a kdoulové želé. V naší rodině nikdy nechyběli výborní kuchaři, a proto je každá rodinná historka provoněná dobrým jídlem a velkou část rodinné kroniky tvoří recepty. V tom ostatně nevybočuji ani já. Ale zpátky ke květinám.

Kufr plný květin

Když babiččina maminka přišla s nápadem na pěstování květin, začaly se pěstovat nejprve karafiáty v malém foliovníku na zahradě. Obchod s růžemi, kterým se posléze rodinné zahradnictví proslavilo začal až později a to jednou osudovou chybou. Koncem sedmdesátých let nakoupila rodina asi pět tisíc kořenů růží, ale velmi rychle zjistila, že koupili druhy, které se nehodí k řezu. Rozhodli se nakonec kořeny rozdat sousedům. To byla sice velká rána pro rodinu, ale tímto omylem se změnilo vzezření celé naší vesnice. Dodnes najdete před každým domem ve vesnici krásný růžový záhon.

Na začátku osmdesátých let už se růže pěstovaly ve skleníku a o víkendech prababička s mým otcem a jeho bratrem jezdili autobusem do Bratislavy s cestovním kufrem, který byl naplněný růžemi. Nejprve je prodávali na schodech nemocnice před začátkem návštěvnických hodin a později se pronajali stůl na bratislavské tržnici. Tam mají moji rodiče stálé místo dodnes.

Tamásův růžový kočár

Už odmala jsem tátovi pomáhal při sklizni růží. Pamatuji si, že jsem měl kartonovou krabici, kterou táta naplnil růžemi a já ji pak tahal za provázek ze zahrady do garáže, kde se růže svazky růží třídily, čistily a balily. Tehdy to byl obrovský vynález, na který jsem byl patřičně pyšný. Možná proto si tenhle „růžový kočár” pamatuji dodnes.

Za první impulz k floristické tvorbě ale vděčím mámě. Když mi bylo osm, ukázala mi své práce z workshopu v Piešťanech a já se zamiloval. Byly to nádherné instalace plné přírodního materiálu, podzimních plodů, barevných listů, bez jakýchkoli umělých ozdob. Tenhle zážitek mě uchvátil a definoval celou moji kariéru. Začal jsem snít o místě, kde se krása přírody doplňuje s lidským řemeslem. A i když jsem od té doby vyrostl, tenhle sen mě nikdy neopustil a jednoho dne se naplnil v podobě mého ateliéru. Zde jsem si vytvořil prostor, kde je precizní řemeslo propojeno s autenticitou a přirozenou krásou materiálu. Prostor, kde dohlížíme na to, aby každá květina byla vypěstována s láskou a respektem k přírodě. Prostor, kde můžeme my i naši zákazníci volně dýchat, tvořit a žít.